Čtu to snad v každém motivačním článku, který oblevím sdílený na Facebooku. Deset rad, jak být v životě úspěšný. Osm tipů, jak na dokonale šťastný život. Čtrnáct zásad kvalitních vztahů. Všechny mají jednu zásadu společnou: "Hlavně zůstaňte sami sebou." Neměňte se. Je to váš život a vy jste v něm ti nejdůležitější. Zůstaňte takoví, jací jste, změní se ostatní. Možná. Ale je to vlastně jedno. Pokud vás někdo štve, prostě se s ním, namísto hledání kompromisů a vzájemného poznávání se, přesťaňte bavit. Vyškrtněte ho ze svého života. Vysává vám totiž energii. Pokud na vás někdo klade přehnané nároky, ať už v soukromém nebo profesním životě, prostě se na něj vykašlete. Jen vy máte právo říct, co zvládáte a co už ne. Ale hlavně zůstaňte sami sebou.
(zdroj: http://kazdydenscitatem.cz/wp-content/uploads/2015/02/CITATY-budte-sami-sebou-i-za-cenu-605x605.jpg)
A pak najednou člověk slyší: "Ať každý změní své hříšné chování." (dnešní čtení, Jon 1,10). Nebo: "Obraťte se a věřte evangeliu." "Změňte svoje smýšlení."
Snad každý den postní doby zazní podobné heslo. Jako by Bůh křičel: "Opovaž se zůstat sám sebou! Nesmíš být tím, kým jsi, změň se, přizpůsob se mi! Jenom tak získáš život."
Zatímco svět nás povzbuzuje k tomu, aby se z nás stali pohodlní sobci, kteří až moc dobře znají svou hodnotu, Bůh nás volá k pravému opaku. K absolutnímu vydání sebe sama, které končí na kříži. Není to tak úplně recept na šťastný život. Ani nemá být. Je to ale pozvání k životu v plnosti vrcholícímu nedělním ránem. Pokud ale chceme tento život, za žádnou cenu nesmíme zůstat sami sebou, opevněni svou pohodlností a leností. Musíme sami sebe zabít. Bez smrti se totiž vzkříšení nedočkáme.
(Poznámka pod okraj na základě komentářů - vidím rozdíl mezi tím, co hlásá citát a co vyplývá z některých motivačních článků, tj. být sám sebou na úkor ostatních, prosazovat sebe sama z čistě sobeckých důvodů (které ale můžou být v nějakém ušlechtilém hávu) a vědomím toho, kdo jsem, tj. zůstat sám sebou, přijímat se taková, jaká jsem, znát své přednosti i slabiny, jedny využívat, na druhých pracovat. Pranýřuju tady jenom to první. Omlouvám se za zjednodušení, nejsem psycholog, prostě jsem se jenom potřebovala vysdílet s myšlenkou, kterou už líp vyjádřit nedokážu.)
Komentáře
"Buď sám sebou" - to může být zásadní výzva k tomu, aby se člověk ZMĚNIL:-)
Identitu člověka (to, kým ve své podstatě je) určuje jeho osobní povolání - tedy záměr, s nímž ho Bůh posílá do tohoto života. Čili to, "kým ve skutečnosti je", má PŘED sebou, k tomu musí teprve dozrát. Podstatně právě tím, jak miluje ostatní - i sebe.
V tom je právě paradox lidské existence: Člověk může zůstat sám sebou jen tak, že se postupně mění k obrazu, který o něm má Bůh. Bez téhle proměny naopak "sám sebe ztratí".
Jiří Zajíc: skvěle řečeno :) díky :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.