Už od začátku září myslím úporně na ty letní dny, kdy na otázku "Co máš dneska v plánu?" budu moct s radostí odpovědět: "Nic!" Dny, kdy budu moct spát tak dlouho, jak chci, kdy se můžu převléct až v poledne a až ve dvě začít něco možná dělat, dny, kdy si prostě užiju, že po mě chvílu nikdo nic akutního nechce.

Ale je to to pravé?

Ano, je důležité si aspoň na chvíli odpočinout, vypnout. Ale je to to jediné, díky čemu můžeme načerpat sílu do dalšího hektického roku?

Četla jsem knihu od Tomáše Halíka, Vzdáleným na blízku. Bylo v ní plno myšlenek, nad kterými má cenu přemýšlet, mě ale upoutalo, naprosto mimo kontext, jedno jediné slovo. Re-creatio, znovu-stvoření. 

Vzpomněla jsem si, jak se dřív posílalo v práci na rekreaci. Jedu na rekreaci, na dovolenou, jedu si odpočinout, abych se mohla vrátit zase čerstvá a mohla zas chvíli fungovat.

Je náhoda, že znovustvoření, recreatio a dovolená, rekreace, mají očividně stejný etymologický původ?

Tak tedy vám i sobě přeju, ať naše rekreace jsou opravdu re-creatio, znovustvoření nás samých.

Ať čas volna, který máme, nevyplýtváme, ale ať chvíle, kdy nemusíme nic jsou chvílemi obnovy toho, co je zaneseno prachem spěchu a shonu.

Takže, příjemnou re-kreaci :)