El mundo de mi alma

Moje vlastní tvorba (aneb: kritizujte, co hrdlo ráčí ;-) ) a další věci...

Archiv

O padnutí do postele

Už se ta vzácná chvíle blíží. Moje nejoblíbenější část dne. Okamžik, kdy už bude úplně všechno jedno, kdy zavřu počítač, zavřu knížku, udělám kříž a padnu. Naštěstí do objetí měkké postele a ještě měkčího Pana Medvěda, kterého mi dal před pár měsíci…


O červených sedačkách

Na nádraží stály dva vlaky, žlutozelený a modrý. Oba osobáky, lokálky, které celý Boží den jezdí jedinou trasu tam a zpátky. Už jsem skoro mířila do žlutozeleného motoráčku, když jsem si všimla, že by mě odvezl přesně na opačnou stranu než jsem…


O knihovnících, knihovnicích, a hlavně jedné, té nejmilejší

Zas se dneska stalo, že jsem na internetu víc času ztrácela, jak rozumě využívala, když v tom na mě na FB vyskočil post naší městské knihovny. Gratulovali v něm své kolegyni, která se stala nejlepší knihovnicí vsetínského okresu a sdíleli tenhle…


O bytí mimo čas

Ozve se zvonek, zahřmí varhany. A chrámová loď se najednou stává prostorem, kde začínají platit zákony věčnosti.Zvenčí ještě doznívají lidské hlasy, cinkání skleniček a hudba, ale my uvnitř už nejsme v tomtéž čase jako ti venku. Dokonce nejsme ani v…


O Člověče, nezlob se!

Stačí málo. Pár pinčlíků (prý tomu někdo říká figurky, ale mě k tomu nedonutíte), hrací deska, kostka, pravidla, která pochopí i dítě. Všichni připravit do startovní pozice, a už to začíná."Já začnu!" "Ne, já!" "Já chci začít!" Nakonec se stejně na…


O čajovnách

Nasládlá směs vůní kouře vodních dýmek, koření a čajů se line do chladného nočního vzduchu.Je těžké odolat pokojné vůni Orientu.Člověk vstoupí dovnitř a ocitne se uprostřed Pohádek tisíce a jedné noci. Obrázek místa inspirace mám odsud: https://g…


Zaseknutá

aneb Půlnoční vylévání si srdíčkaByla nebyla jedna malá holčička, která se tak úporně bránila dospělatění, až skoro neprošla pubertou. Viděla dospěláky okolo sebe, jak řeší jenom ty přízemní dospělácké věci jako je jídlo, drby kdo s kým, práce a…


Čas odcházení

Zvláštní. Čekala jsem to mnohem emotivnější. Že si na pár hodin zalezu do kaple, kde si budu vypisovat slzy do deníku, že budu listovat starými stránkami a nostalgicky procházet po pavlači... a nakonec mi ukáplo jenom pár slziček vděčnosti při Te…


Je vůbec o co stát?

Jděte do celého světa a hlásejte evangelium, křtěte ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého a každý, kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen. Tak nějak to čteme ve Skutcích, pokud se nepletu. Ale to spasení... je vůbec třeba? Jasně, pro nás křesťany jo.…


Má to vůbec cenu...?

Skolena rýmečkou (snad třídenní, jelikož na víc dní v posteli je sice obrovská chuť, ale už ne čas) nemám na práci nic lepšího než číst Zeměplochu a sledovat zdejší dění. (Mimokontextová poznámka pro znalce Pratchetta: Je lehkou životní ironií, že…