El mundo de mi alma

Moje vlastní tvorba (aneb: kritizujte, co hrdlo ráčí ;-) ) a další věci...

Camino de Santiago, den 10.

Aneb Hláška: „Poslední velké město před Santiagem“ poprvé Ten den jsme toužebně očekávali všichni. Den, kdy pokoříme první pomyslnou metu naší trasy a dojdeme do Leónu, hlavního města provincie Castília y León. A dle mapy i všech ostatních plánů a…


Camino de Santiago, den 9.

Aneb Krize vrcholí Kde že jsme to skončili? Ano, u toho, že nejsme normální. Jenom blázni totiž spí necelých šest hodin a pak si vyrazí na jednatřicetikilometrový pochod. A ty, kterým už opravdu šplouchá na maják, odmítne dokonce poslouchat vlastní…


Camino de Santiago, den 8.

Aneb Prvopočátky krize Ano, čekal nás odpočinkový den. Trasa z Lédigosu do Sahagúnu měla jenom 16 kilometrů, pro nás zkušené přece pohoda pohodička… kdyby ale nezačaly přicházet krizové dny. Zatímco doteď nás (samozřejmě kromě robokopa Ondry) sem…


Camino de Santiago, den 7.

Aneb Už máme stovku! Když Španělé slaví, slaví opravdu nonstop. Takže pařba, která začala dlouho před naším příchodem do Carriónu, pokračovala bez přestávky opravdu CELOU noc. Všichni poutníci, kteří si s sebou přivezli špunty do uší, je této noci s…


Poutníkem? Proč?

Aneb malé interezzo o tom, co všechno mi docvaklo Minule jsem poznamenala, že při společném programu pro poutníky mi docvakla spousta věcí. Teď dodávám, že jde o věci, které měly docvaknout nám všem ještě před odjezdem. Jde totiž o docela zásadní…


Camino de Santiago, den 6.

Aneb Hospodin se postaral o opravdu nabitý den (Upozornění - i přes veškerou snahu autorčinu o vynechání nepodstatných věcí vzniklo něco, na co potřebujete trochu víc času... a i přes veškerou autorčinu snahu narvat do tohoto článku všechno…


Camino de Santiago, den 5.

Aneb Slavíme ve velkém Jak bylo již avizováno, čekal nás třetí den pochodu, prý krizový. A my na to měli přijít hezky sami. Nožičky se rozcházely opravdu pomalu, ale protože třetí den je člověk přece už poloprofesionál (aspoň já se tak cítila – doma…


Camino de Santiago, den 4.

Aneb Kdo zpívá (a hraje), dvakrát se modlí - ať už zpívá cokoli a jakkoli Vyrazili jsme jako opravdoví poutníci před východem slunce (ano, stále to pro nás byla novinka a stále jsme byli hrdí na to, že zatímco doma bychom se hřáli ještě v postelích,…


O víře v člověka

...to tak člověk jednou čeká na vlak a začnou ho napadat prapodivné věci... „Rychlík číslo 851, Portáš, společnosti České dráhy, ze směru Praha, hlavní nádraží, který dále pokračuje ve směru Lipník nad Bečvou, Hranice na Moravě, Valašské Meziříčí a…


Camino de Santiago, den 3.

aneb Je to sice neuvěřitelné, ale opravdu vyrážíme! Chtěli jsme vystartovat úderem šesté hodiny ranní, abychom si co nejdýl mohli užívat příjemného ranního chládku, ale nakonec kvůli zpomalené činnosti jistých členů výpravy a mojí slepoty při…