Nasládlá směs vůní kouře vodních dýmek, koření a čajů se line do chladného nočního vzduchu.

Je těžké odolat pokojné vůni Orientu.

Člověk vstoupí dovnitř a ocitne se uprostřed Pohádek tisíce a jedné noci. 

Obrázek místa inspirace mám odsud: https://g.denik.cz/43/b8/hosp_dobracajovna_28061_denik-630-16x9.jpg

Kavárny jsou fajn, moc fajn. Jsou skvělé na rychlé posezení přes den, dáme kafe a zákusek, povíme si, jak se máme, na čem zrovna pracujeme, kam dál míříme. Espresso je dávno pryč i s vodou, latté se spěšně dosrká a jde se dál.

Skvělé jsou i vinárny, protože in vino veritas. Sklenka přímo vyzývá k rozebírání života, vesmíru a vůbec, ale zároveň umí říct: "Dost!" ve chvíli, kdy veritas jde už přes rty docela ztěžka. K pití vína je potřeba správně vyměřený čas, který však nesmí přesáhnout kritickou mez.

Do čajovny se ale jde strávit věčnost. Za těžkými koberci a závěsy zmizí spolehlivě celý svět tam venku, zmizí všichni ostatní, kteří neprošli kouzelnou branou, pod zemí zmizí i signál. Ti, co přišli, můžou být opravdu jenom spolu a jedni pro druhé. Uhlíky se pálí, dým se rozplývá, konvička střídá konvičku, gaiwany se znova a znova plní a čas už neplyne. Je prostě jenom teď.

Není tu žádná ochotná servírka, která se co půl hodiny chodí ptát, jestli je všechno v pořádku a s vyčítavým pohledem a medovým hlasem se ptá, jestli si dáte ještě něco. Jenom čajovníci, tajemné bytosti, které se zjeví vždycky v tu pravou chvíli. Mágové a alchymisté, kteří tvoří nápoje nesmrtelnosti. Nebo aspoň věčné bdělosti, protože litr zeleného čaje na noc rozhodně nezaručí sladké sny. Občas je potřeba tu pravou chvíli přivolat čarovným zvonkem nebo vykonat dobrodružnou výpravu po temném schodišti, ale čajovník tu, i když většinu času neviděn, pořád je, připravený pomoct se závažnou životní volbou - kam se dneska vydat a koho potkat? Půjdeme do Japonska do hor, kde narazíme na Černého draka? Nebo dolů do údolí, kde čeká Vodní víla? Anebo prostě zůstaneme v jasmínové zahradě a budeme jenom tiše vnímat harmonii stvoření? A co Čína? Či není libo trocha sladké Indie? 

A pak přichází kouzlo. Takové, které nejde provést nikde jinde než navečer a v noci v čajovně. 

Otevírá srdce a člověk na sebe prozrazuje těm druhým tajemství tak moc tajná, že odolávala i alkoholu, o kterém se říká, že je nejlepším elixírem pravdy. Opravdu hluboké a niterné hovory totiž zažívám hned po vlastním pokoji nejčastěji v čajovnách.

Čajovníci jsou tak občas podobní kněžím. Za těch dlouhých nocí slyší tisíc a jeden příběh, příběh tak plachý, že dokázal snést jen tlumené čajovnové světlo. A tenhle příběh ty tlusté koberce a zdi nikdy neopustí jinde než v srdcích těch, kterých se týkal. Pro ostatní jsou zpovědním tajemstvím. 

Miluju čajovny. Miluju ten zpomalený čas, tu spoustu voňavého čaje a wasabi oříšky, ten sladký opar okolo dveří, který hřeje kolemjdoucí. Miluju dlouhé večery, které nekončí bolehlavem. Miluju bezčasí, ve kterém se můžu konečně zvolna a dlouze nadechnout a vydechnout. 

I když je trochu rizikový podnik vypít na noc minimálně litr tekutin, z toho aspoň některé plné teinu, tak mi to za to ten výlet do jiného světa stojí.

Mám jenom jednu výhradu. Luxusní kafe to go je možné sehnat na každém rohu už od brzkého rána. Ale co my, čajemilovní? My dostaneme jenom horkou vodu, ve které někdo trochu vymáchal sáček plný... někdy možná i trochy toho čaje. Já bych si moc ráda donesla do práce čaj, který připravil někdo, kdo rozumí tomu, jak se to má správně dělat. A pak bych si skočila s konvičkou ještě pro druhý a třetí nálev. Akorát ty kouzelné cizí světy, kde jsou tajemné bytosti ovládající čajovnické umění, otvírají své brány většinou až odpoledne a večer.

Možná to bude tím, že ráno a dopoledne není na výlety do bezčasí moc času a že když kouzelný elixír opustí svůj svět, ztratí i svoji moc. A to asi nechci, takže bez opravdického čaje to go se snad obejdu. Aspoň se konečně naučím si ten svůj zelený zázrak připravit hezky řádně a pořádně... i po ránu :)

__________

Pozn. Tahle óda na čajovnu rozhodně není popřením předností ostatních podniků zaměřených na jiné nápoje. Třeba víno je hned po čaji moje nejoblíbenější pití. Komu se přesto zdá, že podniku jeho srdce bylo věnováno nepatřičně málo nebo žádný prostor, nechť tohle bere jako hozenou rukavici - tak si sepiš svoji ódu :)

__________

Tímto jsem oficiálně odstartovala novou rubriku. Bylo to zrovna cestou z čajovny, kdy mě napadlo, že se nechci vypisovat jenom jednou za pár měsíců z toho, co mě zrovna tlačí v botě, ale ráda bych se zaměřila na všechny ty malé radosti, kterých si často nevšímám a které dělají z mého života jeden velký krásný zázrak. 

A protože vím, že pokud zachovám řád, tak řád zachová (a snad i zachrání) mě, pokusím se i o jakousi pravidelnost. Takže se těšte každý týden zhruba touhle dobou (tj. někdy mezi čtvrtkem a nedělí) na pravidelnou dávku lehce nasládlého čtení.