(Napsáno během návštěvy jednoho obchodního centra. Ano, už to tam vypadalo jak na Štědrý den.)

„Zase začíná netěžší část roku – Vánoce. Zase musíme zintenzivnět boj proti nezištným skutkům a opravdové lásce. Pokaždé se to v tuhle roční dobu rozšíří jak nákaza. Co navrhujete?“ zeptal se předseda Pekelné rady pokušitelů.

„Může se stát nějaké neštěstí!“ vyhrkl snaživě kdosi.

„Zamítnuto,“ uťal předseda chladně návrh. „Oddělení výzkumu pořád zkoumá, proč se to děje, ale neštěstí spouští v lidech soucit a solidaritu, hlavně když se děje okolo Vánoc. Pak si to s tím, kdo řekl takovou pitomost, vyřídím,“ dodal hlasem, z něhož mráz děsem utíkal ze zad až tam, kam slunce nesvítí.

„Práce,“ ozval se další, mnohem méně smělý hlas. „Zavalíme je prací, pocitem, že bez jejich výkonu se Země přestane otáčet.“

„To už je lepší,“ kývl předseda. „Tahle taktika je už osvědčená.“

„Deprese osamělým! Hádky do rodin!“ křikl další. Shromáždění souhlasně zamručelo.

„Pošleme je za světlem,“ ozvalo se najednou odkudsi z hlubin.

Pohoršené výkřiky zaplnily prostor.

„Pryč se světlem!“

„Do výšin s tebou!“

„Jdi s posraným světlem do prdele!“

„ZA NAŠÍM SVĚTLEM!“ zahřměl hlas vysoko nade vším šumem.

„Nezabráníme tomu, aby o Vánocích hledali světlo. Jsou prostě tak nastavení. Ale můžeme toho využít. Zapnout žárovky a nechat je, ať se usmaží jak můry.
Všichni jdou za světlem betlémské hvězdy? Rozsviťme další světla, miliony malých světýlek! A dejme je úplně všude. Čím dřív tím líp, aspoň otupí a nevšimnou si světla z Betléma. Hvězda se v našem světle úplně rozpustí.
Podporujme jejich chuť rozdávat. Vyhlasme slevy, výhodné nákupy a akce. Dejme jim ty kýče, které se jim tak líbí, chrleme vánoční hity, už teď bylo pozdě začít. Dejme jim to, co chtějí, ale dejme jim to po našem. Z rozdávání bude utrácení peněz. Kvůli utrácení budou muset pracovat. A to všechno za doprovodu koled, protože tohle jsou přece Vánoce.
Navrhuji, aby se toto stalo naší dlouhodobou strategií. A zaručuji, že za pár let budou Vánoce spíš zdrojem neklidu, strachu a nechuti než radosti, lásky a naděje.“

Hlas utichl.

Pak se ozval předseda: „Návrh se přijímá.“