V poslední době se na lidi mě více či méně blízké začaly sypat docela vážné problémy. Je to absurdní situace - dozvídám se, co všechno se komu děje a můžu... co? Obejmout přes obrazovku? Jít na virtuální kafe? Když to bude v mých silách, sehnat nějakou pomoc nebo sama pomoct s řešením problému? Ne, já se tu můžu tak maximálně modlit. Dávat všechny ty lidi Hospodinu a ptát se bez toho, aniž bych čekala odpověď, proč nejsem blíž nebo proč aspoň taky neřeším nějaký ten problém, abych si nepřipadala jak princezna ze zámku v oblacích. A taky můžu psát na blog, aby se nás modlilo víc. Aspoň o jednom takovém člověku.

Patří do skupiny čínských křesťanů, kteří před dvěma lety požádali o azyl. A taky patří mezi tu většinu, jejíž žádosti nebylo vyhověno. Protože přece v Číně žádné pronásledování pro víru nehrozí. Protože se pokusili začlenit do společnosti a pracovat, aby byli užiteční. Protože to můžou být čínští špioni.

(ilustrační obrázek z článku Azyl nedostanete, pracovali jste, vyčítají úředníci čínským křesťanům. Absurdní, zlobí se právníci na Aktuálně.cz)

Tento člověk (nebudu o něm říkat nic víc - slíbila jsem mu to) má můj hluboký obdiv. Zůstal sám v zemi, kde skoro ničemu nerozumí - ale snaží se. Jeho čeština je skvělá vzhledem k tomu, že umí jenom čínsky. Je sice v podstatě nemožné mu vysvětlit nějaký abstraktní pojem (zkoušela jsem to, když se mě ptal, co studuju...), ale jinak se dorozumí. A když už nerozumí, nasadí naprosto neodolatelný úsměv, ze kterého by jeden nepoznal, že u něj něco není v pořádku. Je vděčný za každou maličkost a je to neuvěřitelný pracant. Jak se daří jeho rodině v Číně netuší, od té doby, co odjel, nemá žádné zprávy. Cítí se sice často sám, ale říká, že jeho nejlepším přítelem je teď Bůh a že se mu učí čím dál víc důvěřovat.

A čím si můj respekt zasloužil nejvíc, je jeho postoj. S jeho dovolením cituju jeho facebookový status zveřejněný ještě před obdržením rozhodnutí. Rozhodla jsem se do něj nijak nezasahovat. 

"Jak se teď cítím?

Snad všichni již známe výsledek azylu čínských křesťanů. Přátelé mě také zdraví na Facebooku.
Děkuji všem.
Ve skutečnosti mé srdce je také velmi nervózní, bojí se výsledku, že není dobry. Strach z poslání zpět do Číny.
Jsem tady dlouhou dobu, a také znám hodně lidí. Dávají mi hodně pomoci, stejně jako rodinní příslušníci. Také se bojím, že je ztratím. Myslím na to, jak mé srdce je smutné.
Modlím se k Bohu a říkám: Bože, dej mi dobrý výsledek, nechci špatný, nechci odejít odsud, také se bojím vrátit se do Číny... Když jsem se ale modlil, necítil jsem přítomnost Boha. Cítím, že Bůh mě nemá rád.
Přemýšlel jsem o sobě, kde jsem udělal chybu? ...

Ano, uvědomil jsem si, že jsem vinen. Jsem příliš chybující. Mám žádost k Bohu, Bohu se nelíbí. Bůh je Stvořitel, Bůh je Stvořitel, musím poslouchat Boha, místo toho, abych Boha požádal, aby udělal mé přání. I když věřím v Boha, ještě nemohu uspokojit Boha.
Myslím na Bibli: Job řekl: "21 A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.” Neměl nic, nestěžoval si, ale Job děkoval Bohu. Viděl jsem Jobovu pravou poslušnost a důvěru v Boha.
Když si myslím na sebe, když jsem sem přišel, neměl jsem vůbec nic. A teď mám práci, bydlení. Bůh mi dal bratry a sestry místo má rodina. Pokud se stane něco opravdu špatného, musím poslouchat Boha jako Jób.
Modlím se k Bohu: Bože, mýlil jsem se, jsem příliš arogantní, jsem ochoten poslouchat Bůh. Ať už je to dobrý nebo špatný výsledek. Věřím, že Bůh je pro mě všechno nejlepší.
Teď se cítím lépe ve svém srdci, v této věci jsem si uvědomil, že Bůh je příliš moudrost, proces získávání výsledků azylu ma ve své moci. Ve skutečnosti je to také proces Božího očistění na mně. Bůh je proces zachraňování mě. Díky Bohu, sláva Bohu!

"A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, 
A trpělivost zkušení, zkušení pak naději, 
A nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám." ŘÍMANŮM 5:3-5

Díky Bohu, přišel jsem sem, abych požádal o azyl kvůli pronásledování. Tento proces je obtížný. Ale mám radost, poznaval jsem vás. Každý mi dal hodně pomoci. Zvláště …… . Cítím velkou lásku od Boha. Mockrát děkuji :)"

Podle mě nejsilnější pasáž ještě jednou: "Bůh je moudrý a proces získávání azylu má ve své moci. Ve skutečnosti je to proces mého očišťování Bohem. Díky Bohu!" 

Napsat tahle slova tváří v tvář nebezpečí vyhoštění do Číny a následnému zatčení (přičemž to zatčení bude asi to nejpříjemnější ze všeho, co hrozí potom), to je... hrdinství. A mě docela zahanbuje. Četla jsem je, když jsem neměla úplně dobrou náladu. Jako samorost nevyskytující se ve středu erasmáckého dění se občas cítím sama. Chybí mi taky ten můj olomoucký stojaňácký skleníček (tzn. komfort mít okolo sebe lidi, kteří jsou na podobné vlně jak já a se kterými můžu sdílet svůj život). A do toho ještě ten den jeden vyučující opravdu hodně špatně interpretoval Augustina a s ním celé křesťanství. Jako... takový výklad bych čekala na střední a tam bych ho snad i nějak zkousla, ale na univerzitě...? 

A jak jsem se tak utápěla v sebelítosti, objevila jsem tohle. A zastyděla jsem se. Protože já vím, co se děje s mojí rodinou. Vím, jak se mají moji přátelé. Mám možnost svobodně odjet do zahraničí a znova se vrátit domů. Můžu chodit do kostela, můžu navšívit open-air křesťnaský festival, můžu jít v procesí na veřejnosti. Můžu se modlit a sdílet svoji víru, vzdělávat se v ní a snad i růst a nemusím se bát, že skončím jako anonymní číslo ve věznici a pak na popravišti.

(O tom, jaká je situace v Číně a co hrozí těm, co se budou muset vrátit, promluvila jedna z nich v ČT)

Jasně, mučednictví by vlastně měla být nejvyšší meta každého křesťana (protože přímější cesta do nebe už snad není), ale ruku na srdce - jak bychom se chovali, kdyby došlo na lámání chleba?

Buďme vděční za luxus, který máme. A modleme se za ty, kteří ho nemají. Za "naše" Číňany se rozjel modlitební řetězec v rámci modliteb 24/7. A když už se budeme modlit za ně, vzpomeňme taky na všechny ostatní křesťany pronásledované nejenom v Číně. Možná se modlitba zdá málo. Ale je to ta nejmocnější zbraň, kterou jako křesťané máme.