Tak, dnešní žalm mě opět dostal. Nejenom svou antifonou, ale... přemýšleli jste někdy nad tím? "V obětních darech si nelibuješ... Celopaly ani smírné oběti nežádáš..." 

Tak co teda, milý Bože, žádáš? Nejsi trochu vybíravý? Neměl bys chtít, jako ostatní, průměrní bohové všech mytologií a náboženství, sem tam nějaké to zvíře, plodiny nebo krev jinochů a panen? Proč nemůžeš být normální "bůh," kterému stačí, když párkrát do roka přijdeme s něčím, co jsme si utrhli od úst, proč tvrdíš, že nechceš naše oběti ani celopaly? Nejsou Ti dost dobré? Nebo jsi opravdu tím ideálním bohem, kterého si občas všichni představujem, toho, kterému jen stačí, že jsme šťastní a nemáš potřebu nám kecat do života?

Ne, naopak. Ty chceš mnohem víc. Celopaly a smírné oběti patří minulosti, ve které jsme rostli, ve které jsme potřebovali pochopit, že do našeho života patříš a že si žádáš jeho díl.

Pak jsi ale přišel... na první pohled překopat úplně všechno, co jsi generace budoval a sděloval skrz proroky, ve skutečnosti ale to všechno naplnit. Přišel jsi, abys dal sám sebe a tím nám nechal příklad. Abys nám řekl, že nežádáš JEN celopaly a smírné oběti, nežádáš JEN část našeho života, část našeho majetku. Ne. Ty chceš mnohem VÍC. Ty chceš nás. Nežádáš celopaly ne proto, že by nebyly třeba. Nežádáš je, protože Ti nestačí. Nestačí Ti, když si na Tebe v určený čas vzpomeneme a dáme Ti možná i to nejlepší, co máme. Je Ti to málo. Ty jsi žárlivý Bůh, Bůh žárlivě milující. Jsme Tvoji, Tvé stvoření, Tvé děti. Tvé a nikoho jiného. Nechceš jen dárečky, které malé děti věnují rodičům. Ty chceš i objetí, úsměv a slova: "Mám Tě rád/a," které k nim děti připojují. Chceš nás. Nejenom nás se vším, co máme, ale nás se vším, co jsme.

My sami, naše srdce, to je celopal, to je oběť, kterou žádáš. Čekáš, až přijdeme a řekneme: "Hle, přicházím, Pane, splnit Tvou vůli." A čekáš, až to řeknem ne jako frázi, ale jako vyznání, jako opravdovou nabídku svého života. Čekáš, že za Tebou přijdeme a složíme svůj život do Tvých rukou stejně bezvýhradně a absolutně, jako poražení rytíři, kteří se vydávají na milost a nemilost svým soupeřům, stejně nadšeně jako mladí bojovníci hlásící se do služeb krále, stejně vášnivě jako když milenec nebo milenka šeptá své lásce, že je jí dražší, než vlastní život.

 

"Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba." (Řím 12,1)