Následující úvaha bude možná trochu zmatená, asi jako všechny úvahy vzniklé (doslova) za pochodu a sepsané v pozdních hodinách večerních... přesto jsem si říkala, že se podělím o svůj další kolumbovský objev :)

úplněk

Kdysi jsem kdesi slyšela/četla myšlenku, že Bůh je Slunce a my máme odrážet Jeho světlo jako Měsíc. Dneska se mi ta myšlenka vynořila znova a já ji domyslela do konce.

Přemýšleli jste někdy nad Měsícem? Třeba při noční procházce? Jdete po neosvětlené louce, přesto ale vidíte skoro jako ve dne díky malému stříbrnému kotouči na obloze.

Ten kotouč nedělá nic. Vlastně je to obyčejný obrovský šutr, který si naše Země natrvalo přitáhla, takže mu nezbývá nic, než kroužit tam, kde fyzikální síly dovolí. Dokonce ani nesvítí, nebýt Slunce, je nám tato sýrová koule k ničemu (mimochodem, viděli jste ten kouzelný seriál, kde pes přistane na Měsící, který je ze sýra? :D).

Přece je ale oblíbencem básníků a milenců, významně ovlivňuje výši hladiny moří a oceánů při pobřeží, podle jeho fází se odpradávna řídí čas. A taky je to světlo, které svítí v noci... a že svítí docela dost, pokud je v úplňku!

 

A co my?

Neděláme nic. Jsme jenom hlína, které Bůh svého Ducha. Jsme tak ze světa, ale úplně do něj nepatříme, jako Měsíc na oběžné dráze.

Máme svítit, není v nás ale, stejně jako v Měsíci, žádný zdroj světla. Musíme nechat Boha, aby na nás svítil a my pak mohli to světlo odrážet.

Měsíc prochází fázemi, kdy se postupně ukazuje a zase mizí z oblohy. Není to tak i s námi? Jsou chvíle, kdy záříme, že je nás vidět na kilometry, pak ale záře slábne, přechází nov, kdy jsme sami ve tmě, kdy se zdá, že naše Slunce zmizelo. Pak ale zase postupně dorůstáme a svítíme stále víc. A pak zase znova...

Měsíc je na obloze stále, vidět jde ale jenom v noci. Ve dne je Slunce přesvítí svým jasem.

Máme svítit v noci, když Boha není vidět, být předznamenání Jeho příchodu. Čím víc se On bude blížit, tím víc budeme blednout, bude se zdát, že se ztrácíme, zacházíme, umíráme. Ve skutečnosti se jen schováváme do jasu Toho, na Něhož čekáme.

A když je zataženo? Slunce je pořád za mraky a Měsíc stále prochází svými fázemi. Bůh je věrný, nedopustí, aby některá zkouška, kterou pošle, byla nad naše síly. Mraky jsou jen voda, která zas odplyne, Slunce tu s námi ale ještě pár milionů let bude a bude osvěcovat Měsíc, který by bez něj nebyl vůbec ničím...