United, Labyrint, fantazie. Mix toho všeho je toto. Asi ne dokolané, přesto z nejhlubších hlubin srdce :)

 

"Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce." (V. Hugo)

Co já k tomu: Roste pomalu a nenápadně. Semeno padne na dobrou půdu, zapustí tiše kořeny a pomalu se stává součástí celé bytosti, která si toho všimne leckdy ve chvíli, kdy je láska tak zakořeněná, že její vytrhnutí by rozervalo celou tu bytost na milion kusů. Nezbyde tedy než s tou láskou žít, i když jste ji neseli a smířit se s tím, že Ten, kdo vám ji tam zasel vám nenávratně a od základu změnil život.

 

Buch-buch, buch buch

srdce tepe

nevnímá nic

samo sebe.

 

Buch-buch, buch-buch

nevidělo zahradníka

nevšimlo si

že v něm byla zasazena

 malá tichá rostlinka.

 

Buch-buch, buch-buch

život plyne klidně dál

 srdce slepé, nevšímá si

někdo nový život dal.

 

Buch-buch, buch-buch

tiše klíčí, zelená se

splývá s rytmem nebe

srdce hluché, neslyší že

v něm život nový tepe.

 

Buch-buch, buch-buch

už zapouští kořeny

stále tichá nenápadná

život plyne bez změny.

 

Buch-buch, buch-buch

už se blíží krásný čas

kdy srdce slepé prohlédne

srdce hluché zaslechne

že kdosi tiše volá nás.

 

Buch-buch, buch-buch

co se děje?

ptá se srdce

plné divné naděje.

 

Buch-buch, buch-buch

proč to nejde jako dřív

co mi brání v dechu?

vlastně ne, vždyť krásné je

že spolu s někým tepu.

 

Buch-buch, buch-buch

srdce bije mohutně

prohlédlo, že celou dobu

strom v něm rostl ve skrytě.

 

Buch-buch, buch-buch

strom je živý ze srdce

větve jeho

vztahují se ke kráse. 

 

Buch-buch, buch-buch

strom lásky stále rozpíná se

srdce, malé, zmenšuje se

nebrání se, žije přece

v stromu lásky kořenech.

 

Buch-buch, buch-buch

zvuk utichá, slábne měkce

na stromu lásky dozrává

to nejkrásnější ovoce.