Tý jo, stal se zázrak! V naší jídelně je poživatelný řízek! Co, poživatelný, dokonce výborný! Jmenuje se pařížský, a je to obačejný kuřecí řízek v těstíčku. Ale dobrý. Bohužel jsem svůj příděl už snědla, ale přichází Bára a Peťa.

 

-očima hypnotizuju Bářin řízek-

 

-Báro, víš o tom, že tvůj řízek je velice sympatický?

-Jo! Ale i kdyby na tebe mrkal, tak ti ho nedám!

 

-výbuch smíchu... a stále uřechtaná přesouvám pozornost k Peti.-

 

-Hele Peťo, on na mě dokonce mrká!

-Ne, já ti ho nedám!

 

-A všechno završí Anežka-

 

-A už dlouho mrkat nebude, protože mu Peťa sní očičko!

 

No, a potom jsme přišli na to, že Anežka nezná vtip o Čechovi, Američanovi, Rusovi, trpaslíkovi a banánu. Schválně, jestli ho taky znáte: Přijde takhle Rus, Čech a Amaričan do jednoho hotelu. Recepční ale říká, že má volný jenom jeden pokoj, ve kterém straší. První do toho pokoje jde Američan s celým arzenálem střelných zbraní. Setmí se, je absolutní tma a z té tmy se najednou ozve: "Stáhnu tě z kůže a pak tě sním, pak tvou kůži zahodím." Američan se lekne a zastřelí se. Druhého dne jde do pokoje Rus, s sebou všecky možné a nemožné sečné a bodné zbraně. Zase se setmí a zase se ze tmy ozve: "Stáhnu tě z kůže a pak tě sním, pak tvou kůži zahodím!" Rus se lekne a podřeže se. Třetího dne jde do pokoje Čech, s  sebou pouze baterku. Zase se setmí a ze tmy se zase ozve: "Stáhnu tě z kůže a pak tě sním, pak tvou kůži zahodím!" Čech rozsvítí baterku a v koutu pokoje uvidí trpaslíka, jak honí banán.

 

Úplně obyčejný a známý vtip a my se mu řežeme deset minut. Teda aspoň Anežka, jelikož ho prý neznala...