Ano, kdybych už nebyla člověkem, tvorem, kterého Bůh stvoři k obrazu svému, kdybych nebyla vrcholem Jeho díla a mohla si vybrat, čí mybch chtěla být, nebylo by to ždné roztomilé zvířátko jako orel, či lev, kočka, pes nebo cokoli dalšího, čím lidé chtějí být. Já bych chtěla být vodou.

 

 Ano, vodou, jednou z pěti živlů, vodou, kde vznikl první život (podle Bible i se vzduchem), vodou, která může být klidná a tichá, zároveň však rozbouřená a nezkrotitelná, nepatrná jako pramínek vytékající ze skály a zároveň nekonečná jako oceán, rejdiště všech možných živočichů i jejich záhuba, kdyby mě bylo najednou moc. Ani dobrá, ani zlá. Stvořená jako důležitá část celé přírody, jednoduchá, i nepochopitelná.

 

Byla bych vlnkou, která vytéká z nějakého horského pramene, protékající jako malý potůček, sledující život ve vysokých horách, ptáky vysoko na obloze, pak bych se dostala do většího potoka, tekla bych lesem, kde je příjemný zelený stínek, půda plná všech možnýchrostlinek a mechů, viděla bych lesní zvěř, jak se přichází ke mně napít... pak by se potok vlil do říčky a já bych viděla rovné louky, vísky, malebně zasazené do kopečků a tekla bych dá a dál, až bych se dostala do řeky, viděla bych slouhé, rovné pole, další lesy, stromy, své větve sklánějící k mé hladině, jako by mě hladily, viděla bych města, kterými bych protékala, nad sebou mosty, někde obrovské, kde nade mnou jezdí auta, jinde uzoučké, tak akorát pro dva vedle sebe. Přidávaly by se ke mně další a další řeky, byla bych větší a větší, tak velka, že by po mě mohly jezdit lodě i lodičky, vozila bych nadšené výletníky a turisty i obří nakladní lodě, jezdili by po mně vodáci se svými rafty, kajaky a pálavymi a já bych je všechny nesla na svých vlnách... Byla bych větší a větší, až by pro mě nestačila pevnina, byla bych mořem, na svém dně chránící nejrozmanitější a nejnepředstavitelnější druhy živočichů, kteří ukryti v mé hluboké tmě by bez přítomnosti zvědavých lidí si žili svůj život, skládající se z hledání potravy, rozmnožování a vlastní ochrany. A nahoře, na své hladině bych nesla další lodě, někdy i ptáky a užívala si toho klidu, někdy bych si ale i pořádně zařádila, vyhazovala bych své vlny vysoko do vzduchu, za chvíli zase klidná a nezúčastněná.

 

Chtěla bych být vodou, vše očišťovat, všechny věci, zvířata, lidi zbabovat špíny. Potom, celá špinavá, stekla bych pod zem, odtud zas ven, nechala bych slunce, ať si mě vezme, v mojí nejčistčí podobě, v těch třech jedoduchých atomech, vznášela bych se výš a výš, vysoko, kde bych se srazila v mraky, putovala vzduchem, nechala se unášet větrem, a pak, pak se zase vrátit na zem ve formě malých či velkých dešťových kapek a svlažit spraženou zem...

 

Prostě bych byla VODOU...