Kdesi kdysi bylo zadání úvahy: Kdo je to přítel? Tak jsem psala:

 

Kdo je to přítel? Už mnoho různých filozofů a spisovatelů se snažili touto záhadu objasnit. Kdo je to přítel, člověk, který vás vždy podrží a nechce nic nazpátek? Člověk, který je pro vás zde, v kteroukoli denní i noční dobu? Člověk, který je s vámi i v těch nejhorších časech? Tak nějak to vykládají přeposílací maily, které mi jistou dobu chodili každý den . Dokud jsem je nepřestala přeposílat. A to vede k dalším otázkám: Když má člověk takového "přítele", který zvládá všechny tyto věci, není divné, že sám se tak nechová? Vždycky jsem se divila tomu imaginárnímu "příteli" v těch mailech, který se nikdy nezlobí a vždycky má trpělivost a dospěla jsem k názoru, že takový přítel je jedině Bůh. Nebo vy snad znáte nějakého člověka, který by se nikdy nenaštval, nikdy by mu nedošla trpělivost, nikdy by nepotřeboval pomoc? Já ne.

Proto na lidi, které považuji za své přátele, takové nároky nekladu. Přítel je pro mě někdo, komu se můžu svěřit se vším a můžu se spolehnout na to, že mé tajemství zachová. Přítel je pro mě někdo, kdo se mnou tráví mé šťastné chvíle, někdo, kdo mě podporuje v mém bláznovství ale zároveň je mi schopný říct do očí: "Dost, to stačilo, už se chováš jako malé dítě." Je mi schpný i říct, že něco dělám špatně, je mi schopný říct i něco, za co bych se mohla urazit.

A na druhou stranu, přítel je taky člověk, jak jsem už jednou psala. Taky potřebuje podporu, slovo útěchy a povzbuzení. Taky potřebuje moji přítomnost, když se necítí dobře. Protože přátelství, to je oboustranný závazek, stejně jako manželství. Bez dvou ochotných duší nefunguje.

Proto od svých přátel vyžaduju jen tolik, co bych na jejich místě byla schopná zvládnout sama. Chápu, kdy nemá přítel čas, chápu, kdy mu není dobře a vím, že on otéž chápe u mě. Když se mu povede něco, co já jsem nedokázala, nezávidím, přeju mu to. A vím, že on by udělal totéž, možná i proto, že jsem to někdy někde zažila.

Mám pokušení napsat, že přítel je jako domácí mazlíček, taky se o něj musíte starat, ale přítel je víc. Mnohem víc. Kdybych tohle někdy napsala, urazila bych tím všechny přítele světa. Přítel totiž, narozdíl od domácího mazlíčka, vám vaši péči vrací, někdy i s úroky ( tím nechci tvrdit, že pes není přítel člověka. Je. Jen se podívejte, co všechno pro nás dělá, ale takové morče nebo rybičky, s těmi si nemůžete popovídat o tom, co vás trápí. Můžete jim to akorát říct, ale narozdíl od přítele nečekejte odpověď :) ) .


A jak tuto úvahu, kde jistě zaznělo plno zajímavých myšlenek ukončit? Nevím, nevím, protože kdybych zas psala o tom, kdo je to přítel, psala bych ještě dlouho a nikdy bych se nedobrala nějakého slušného konce. Přítel je totiž někdo, koho nelze popsat na pár řádků pergamenu. Abyste pochopili, kdo je to přítel, musíte nějakého mít.