Čtvrtek odpoledne- druhá polovina týdne, ale víkend je pořád ještě daleko. Z části z tohoto zoufalství a z části z naprosté mimózy vyvolané celodenním mořením s matikou a fyzikou a z části z vlivů z vesmíru pak už člověk neví co mluví... posuďte sami, je tohle normální?! :D

Anežka: Máte se?

Já: Mám se. Máš se ty?

Anežka: Ne, nemám.

Já: A kdo tě teda má?

Anežka: Nikdo. Nikdo mě nemá, ani já sebe nemám.

Já: Ty se nemáš? Teda, ty nemáš sama sebe..?

Anežka: Ne.

Já: V Anežce zavládla anarchie!

(O pár chvil později... Anežka mluví s Petrou...)

Anežka: Peťo, chceš si se mnou šít rubáš?

Peťa: Cože??

Anežka: No, dnes je čtvrtek, zejtra pátek, šiju šiju si rubáš.

 Já: Snad rubášek, aby se ti to rýmovalo, ne?

Anežka: Ne, nejsem zdrobnělinář. A ty to stejně nevíš!

Petra: Co nevím?

Anežka: Ale Bára to ví! (Anežka totiž plynule přešla k úplně jinému tématu. Ani já nevím, co ví ona a Bára)

Bára: Co mám vědět...? Aha, už vím!

Já: Báro,z tebe by byl dobrý svědek... "Co víte?" "Co mám vědět?" :D

Peťa: Ahá, já už to chápu!!

Anežka: Co, toto -ukazuje na okopírovanou stránku sešitu do matiky- nebo to, co se řeklo?

Peťa: -totální záchvat smíchu....-

A z toho vyplývá, že gympl je občas zdravému rozumu nebezpečný... jo, a už vím, co ví Anežka s Bárou! Ono totiž od té konverzace uplnul dostatek vody, takže se nakonec vymáčkla... ale já to stejně nikomu nepovím!! :D